Literární směr 2. poloviny 19. století vnesl do literatury podstatu skutečného života se všemi jeho strastmi a neduhy. Poprvé se tu setkáme s propracovaným vnitřním světem postav a důkladnou analýzou prostředí. Bez nadsázky se dá říct, že autoři přistupují ke svým hrdinům jako vědci zkoumající jaký vliv na ně má prostředí. Vyhrocenou formou tohoto směru je tzv. naturalismus